Astry

„...Jiří vstoupí do božího království a Ty se, Bože,  nad ním smiluješ. Jiří bude stát před Tebou, Bože, a Ty jej přijmeš zpět za svého syna. Všechny hříchy z něj budou sejmuty v Tvé neskonalé Dobrotě a on...“

„Trochu nuda, ne?“ povídá první astra.

„Hm, a tvrdý. Už mě bolí celý bok,“ postěžovala si druhá astra.

„Co to pod námi je? Takový černý a plochý...“ ptá se první.

„Nevím. Hlína to není. Ta není tak tvrdá...“ zkoumá jejich podloží druhá.

„Je to divný,“ snaží se na záhadu přijít první, „hlínu mám před sebou a ta je hnědá. Na čem to teda ležíme?“ A první astra se zatvářila vítězoslavně: „V tom bude nějaká metafyzika!“

„Jojo, tak jest,“ pokyvovala druhá uznale, „záhady bytí jsou nevyzpytatelné!“

„Metafyzika,“ zopakovala první astra zamyšleně. „To jako za fyzičnem, jo?“

„Ták ták, ale dokázat to nejde.“ odpověděla druhá.

„Jak to?“

„Mno, představ takovou tu vychytralou televizní debatu, kde si ti lidi hrají na to, že se o něčem baví, a kde proti sobě sedí technicky založený a duchovně založený člověk. A technicky založený by řekl: tak mi dejte důkaz. A duchovně založený by řekl: já vám nepotřebuji dávat důkaz; pro mne věci mimo tento hmotný svět existují. Sám sobě si důkaz dávat nemusím. A technicky založený by řekl s úsměškem: aha, tak to je pak jednoduché, to pak může být pravda cokoliv, ale VY to dokazovat nemusíte. A duchovně založený by klidně řekl: ale VY mi nemusíte věřit, já VÁS nepřesvědčuji o naší pravdě. Prostě věříme vlastní intuici a svému tělu.“

„Tělu?“ podivila se první astra. „Oni si nevěří...? Děsné! Počkej, já to dopovím.“ A první astra pokračuje místo druhé: „A technicky založený by určitě řekl: ale tyhle VAŠE věci prostě nejsou. Jak je chcete dokázat? A duchovně založený by řekl: my VÁM je nechceme dokazovat. Věci a jevy, pro které jste si ještě nevymysleli „pravítka“ a „kružítka“ a „teploměry“, neexistují pro VÁS. Je to VÁŠ problém, že jevy „mimo“ nás neumíte změřit, ne náš. Víc si věřte.“

„Chichichi! Pravítka a kružítka! Ty jsi dobrá!“ směje se druhá astra. „Ale teď zase budu pokračovat já. Takže technicky založený by řekl pobouřeně: ale vždyť to je úplná demagogie! Vymyslíte si boha a božstva a duchy a démony a pak řeknete, že to nemusíte dokazovat?! Pokud to neumíte, tak je to naprostý výmysl! A duchovně založený by řekl: výmysl je to pro ty, kteří nevěří sami sobě a nechají se přesvědčit o čemkoliv. A je to smutné, protože sekty toho využívají. Ale kdo jim věří? Opět jen ti, kteří nevěří sami sobě. Tohle jsou praví nevěřící a ti se potřebují někomu klanět a někomu se omlouvat za svoje nečestnosti, aby se očistili... očistili se hlavně před ostatními lidmi - a to nějak dokazatelně; proto veřejně a před jinými.“

„To jo, hlavně bys měl být človíčku čistý sám před sebou a nemusíš to zrovna všem vykládat na potkání. Hlavně si to uvědom...“ řekla si pro sebe trochu naštvaně první astra.

„Vidíš? Docela pěkné vzory,“ přerušila ji druhá.

„Vidím, vidím, pěkné. Aha, tak na rakvi to ležíme!“ dovtípila se první. „A všimla sis těch jejich podrážek? Asi pršelo, mají je celé zablácené.“

„Všimla. Támhleta paní má trochu špinavé punčochy... Nuže, pokračujměž v té jakotelevízi! Ale já sám v boha nevěřím. A duchovně založený by se záhadně pousmál a po chvilce by řekl: měli by to dělat sami před sebou, a pak by nepotřebovali modly bohů nebo démonů nebo čeho všeho ještě. Jenže oni si nevěří a sami sebe se bojí. Musí to být děsný pocit utíkat sám před sebou a na veřejnosti hrát „spořádaného občana“ nebo snad dokonce nějakého kněží nebo papeže. Ale to sem teď nepatří, pardon. Víte, pokračoval by duchovně založený vlídně, já VÁS chápu, avšak, já VÁM také nemusím věřit. Vezměme si takový dalekohled: opravdu v něm vidíme zvětšený Měsíc? Není to podvod? A technicky založený by skoro vyskočil a začal by vysvětlovat: ale vždyť to je systém zrcadel a jejich vlastnosti jsou přece jasně dokazatelné! O tom není pochyb! A duchovně založený by na to řekl: pardon, jaký systém zrcadel? Takovým věcem já nerozumím, tohle je pro mne příliš složité, to není důkaz. Určitě je v tom tak zvaném dalekohledu nějaká žárovka s diapozitivem, který je vydáván za „pravou“ podobu Měsíce a VY mne takto jenom klamete. A technicky založený by zahřměl: ale není! Každá čočka má určitou vlastnost, která se přece dá exaktně ověřit a popsat! Kdybyste byl v laboratoři, pochopil byste, jak to funguje! A duchovně založený by lehce řekl: a VY kdybyste cvičil svoje schopnosti, které jsou pro VÁS tak zvaně nadpřirozené, také byste pochopil, že jsou na světě jevy, které nelze změřit a které lze pouze vnitřně prožít. Vidíte? Jsme na tom úplně stejně. A technicky založený by řekl: a proč bych to dělal? A duchovně založený by řekl: protože chcete důkaz.“

„Chichichi, ty jsi ale dramatistická,“ směje se první astra.

„To nic, sama už to víš také.“ odpověděla druhá.

„Podívej na ty jejich klobouky.“

„Pěkné.“ sleduje hlavy lidí druhá astra. „Ještěže už neprší, to by byly vidět jen deštníky. Pěkné mrtvolky, co mají na těch hlavách, není-liž pravda? Určitě jsou to vegetariáni, neboť jedí jen to, co při zabíjení nekřičí.“

„Ano, ano,“ přitakala klidně první, „ještě, že nejsme jedlé...“

„A vidíš, stejně jsme...“ A druhá astra se zarazila: „Cítíš něco?“

„Ne, necítím nic. Proč se ptáš?“

„To je právě to. Není to divné?“

„Je... ,“ přikyvuje první zamyšleně. „A podívej se, co to leží na té černé rakvi pod námi.“

„Ehm,“ pozorně se dívá dolů druhá, „takhle od vrcholku stromů... je to obtížné... vidět, ale... avšak... nejsme to my?“

„Hm,“ přikývla první souhlasně.

„Zajímavé... Myslíš, že budeme souzené a očištěné? Anebo: co nás vlastně čeká? Ráj, peklo, nirvána, nicota, čekání na znovuzrození, svoboda, rozplynutí se..?“

„Opravdu nevím,“ řekla klidně první. „Jak to mám vlastně vědět? Pro tebe pouta chtíče a pro mne svoboda, chichichi!“

„Anebo naopak!“ směje se i druhá. „Chceš důkaz?“

„Ano, prosím.“

„Tak to je jednoduché: prožij si ho!“

„...vstoupí do Tvého království očištěn a šťasten a bude s Tebou, Bože, žít jako Tvůj syn po celou věčnost.“